Jindřich Hrbáček - bas

Moje pěvecká dráha začala u  dědečka a babičky, školka mě totiž minula. Slibně se rozvíjela ve škole, kde už jsem byl častým účinkujícím. V době, kdy většina členů sboru ještě nebyla na světě, jsem začal docela úspěšně hrát na housle a zpěv zůstal na vedlejší koleji.

Doba gymnaziálních studií mi ukázala kouzlo kapel, účinkováni v klubech a vystupování na Portě. To jsem víc hrál a míň zpíval. Pak přišel úraz a s hraním byl konec. Na vysoké jsem se rád vrátil ke zpěvu, tentokrát už ve sboru. Pak přišla rodina, zaměstnání, změna prostředí, podnikání. Hudba byla v nedohlednu… to nebyla vedlejší kolej, ale v dálce mlhavé, jiné nádraží.

Léta plynula a mně něco pořád chybělo, od hektického podnikání jsem se vrátil k exaktním vědám a zpřeházel jsem si celý život. Potkal jsem svojí druhou ženu a začal jí občas zpívat. Do telefonu, v autě, doma v kuchyni… Pak přišel jeden nádherný vánoční den. Stáli jsem v mrazu na Hradčanském náměstí a fascinovaně skoro dvě hodiny poslouchali koncert, snad Boni Pueri. Dostal jsem neodolatelnou chuť. Chuť zase zpívat, s dobrou partou.

Život je skutečně jen náhoda. O pár týdnů později pozvala Zuzka mojí ženu na koncert Marika Singers. Slovo dalo slovo a já už zůstal. Pravidelně dvakrát týdně odskakuji od svých exaktních věd a nezbedných studentů a …zpívám. 

Zpívám rád a je to na mě, doufám, znát.