Jaromír Racek - bas

To povinné piano,
mělo u mne dohráno,
jak jsem potkal kytaru,
nebylo nic postaru.

Parta kluků s holčinou
byla mojí vidinou.
Hrál jsem, zpíval jako ďas,
ale všechno odnes čas.

Jak šel život, přišli děti -
bože, jak to všechno letí.
Vždyť už je to 30 jar
co jsem se skoro uzpíval.

A místo zasloužilého odpočinku
osud nastrčí mi "divoženku".
Její jméno - Marika,
nic Vám to neříká?

Opět zpívám jako divý,
rodina doma ze mne šílí,
ale koncerty jsou "špice",
tak kdo by chtěl více.

Snad jen Marika :)